Proč je nezbytné dělat věci jinak: Adaptace na měnící se podmínky

V posledních letech jsme svědky rychlých a nepředvídatelných změn, které zasahují všechna odvětví lidského života, od ekonomiky, přes změnu klimatu, až po technologie. Tyto změny často přicházejí nečekaně a svou rychlostí a intenzitou vyžadují přizpůsobení se novým podmínkám.

Tradiční politiky a regulace, které byly vyvinuty v minulých desetiletích, dnes často selhávají v reakci na dynamiku, s níž se současná společnost potýká. Je proto nezbytné přehodnotit stávající přístupy a udělat věci jinak proto, aby města, firmy i jednotlivci zůstali úspěšní v rychle se měnícím světě.

Problém tradičních regulací

Stávající regulace (rozuměj zákony, nařízení, vyhlášky apod.) byly většinou navrženy v době, kdy změny byly pozvolné a do velké míry předvídatelné. Regulace v oblastech jako je doprava, vzdělávání, hospodářství nebo energetika byly koncipovány na základě lineárního růstu a očekávaného vývoje. Dnes se však nacházíme v éře, kdy změny přicházejí skokově a mají široký dopad na celou společnost. Navíc se ukazuje, že to, co je dobré pro většinu společnosti nebo území (např. inkluzní vzdělávání) funguje dobře jen v případě, kdy je ve třídě jeden či dva znevýhodnění žáci. Pakliže jich je ve třídě třeba 40 %, dochází ke zcela opačným efektům.  Ve sféře technologie se pak objevují problémy s regulacemi, které nedokáží držet krok s tempem vývoje umělé inteligence, automatizace či digitálních platforem.

Nutnost přizpůsobení

Pro úspěšnou adaptaci je klíčové opustit rigidní a konzervativní způsoby myšlení a přijmout nové metody, které umožní reagovat na dynamiku dnešního světa. Stávající modely regulace musí být pružnější, otevřenější inovacím a musí aktivně podporovat experimentování a přizpůsobení.

Hlavní důvody, proč je nezbytné dělat věci jinak

1. Rychlost změn: Svět, ve kterém dnes žijeme, se vyvíjí exponenciálním tempem. Změna tradiční regulace je dnes otázka řady let, zatímco změny, na které mají reagovat, se mohou odehrát během několika měsíců. Tento časový nesoulad vede k tomu, že společnosti a instituce zaostávají a nejsou schopné efektivně řešit aktuální výzvy.
2. Nejistota budoucnosti: Předvídat, co přijde v budoucnosti, je dnes složitější než kdy dříve. Tradiční přístupy, které vycházejí z minulých zkušeností, nejsou dostatečně flexibilní na to, aby zvládaly neočekávané události. Potřebujeme přístupy, které umožní rychlé změny strategií v závislosti na nových datech a trendech.
3. Komplexita problémů: Mnoho současných výzev, jako např. ekonomická transformace či digitalizace, je extrémně komplexních a vzájemně propojených. Rigidní regulace zaměřené pouze na jeden aspekt problému často neberou v úvahu širší kontext a následky jejich opatření v jiných oblastech. Přístup „jedno řešení pro všechny“ již nefunguje.
4. Inovace jako klíč k úspěchu: Flexibilní regulace a přizpůsobivý přístup vytváří prostor pro inovace. Veřejná správa, která akceptuje změny a podporuje experimentování, je schopná najít nové způsoby, jak řešit složité problémy a dosáhnout úspěchu. Dnes téma výzkumu ve veřejné sféře chybí. 

Jak dělat věci jinak?

Pokud se chceme efektivně přizpůsobit změnám, musíme přehodnotit samotné základy regulace a přístupu k řešení problémů. Klíčové jsou následující principy:

1. Proaktivní přístup k inovacím: Místo čekání na to, až problémy vzniknou, je nutné aktivně podporovat inovace a technologie, které mohou předvídat a řešit výzvy ještě předtím, než se z nich stanou krize. Ty pak jdou řešit jen s extrémními zdroji, pokud vůbec.
2. Flexibilita a agilita: Regulace musí být navrženy tak, aby byly flexibilní a přizpůsobitelné novým podmínkám. To znamená vytvoření rámců, které umožní rychlou reakci na změny a průběžné přizpůsobování bez nutnosti dlouhých legislativních procesů. Vytváření tematických či územně ohraničených “živých laboratoří” pro testování experimentů umožní eliminovat větší škody. 
3. Využití dat a umělé inteligence: Díky novým technologiím a datovým nástrojům můžeme lépe předvídat změny a analyzovat dopady našich rozhodnutí. Umělá inteligence může hrát klíčovou roli v predikci budoucích scénářů a optimalizaci regulací na základě aktuálních dat. Státní správa by měla daleko efektivněji aplikovat principy “evidence based policy”.
4. Spolupráce napříč sektory: Dnešní problémy nelze řešit izolovaně. Je nutné posílit spolupráci mezi veřejným, soukromým a akademickým sektorem, abychom společně hledali řešení, která reflektují různé perspektivy a potřeby.

Závěr

Ve světě, kde se změny stávají novou normou, již nemůžeme spoléhat na rigidní a zastaralé přístupy. Přizpůsobení se novým podmínkám je nezbytné pro udržitelný rozvoj a dlouhodobý úspěch. Je čas dělat věci jinak, přemýšlet jinak a být otevření inovacím a experimentování, abychom byli schopni čelit výzvám budoucnosti a využít příležitostí, které přináší. Úspěch země a jejich lidí nesmí být obětován na úkor byrokracie a vzdání se odpovědnosti regulátorů.

Jan Havránek