Strategie je hlavní odpovědnost lídra

Strategii považuji za hlavní odpovědnost top vedení. Strategie určuje cestu, jak dosáhnout Vize, definovaných cílů. Odlišuje úspěšné od neúspěšných, vítěze a poražené. Proto ze svého principu není možné strategické plánování přenést na niší úroveň řízení nebo zcela delegovat na externí subjekt.

Při analýze strategických dokumentů v posledních letech jsme si všimli jedné věci, a to, že jsou všechny strategie měst víceméně stejné. Mají stejnou vizi, stejnou struktury, stejné dlouhé texty. Liší se pouze v „zásobníku projektů“, který je často hlavním výstupem strategického plánování. Při testování vazeb zásobníků projektů a strategií se ukázalo, že neexistuje přímá souvislost mezi projekty a strategickýckými cíli. Projekty by se dělaly i bez strategie. Účelem strategie je pak většinou pouze vytvoření struktury, nikoliv vymezení směru, priorit, cílů.

„Hlavním důvodem, proč jsou strategie měst stejné, je dodržování Metodiky tvorby veřejných strategií. Zpracovatelé se drží přežitých akademických postupů a zcela rezignují na kreativitu. Výsledkem jsou pak stovky nic neříkajících, bezobsažných stran textu.“

Strategické plánování se musí vymanit z pout teoretiků a samozvaných expertů. Strategické plánování se musí vrátit zpět do rukou „decision makerů“ (starostů, rady města, apod.). Daleko hodnotnější strategie je ta, které přesně reaguje na potřeby dané organizace než tak, které je slepě tvořena „metodicky správně“ bez patřičného nadhledu a vnímání souvislostí.

Jak by se mělo postupovat?

Bez ohledu na jakoukoli metodiku, či odbornost navrhujeme postupovat následovně. Pro každý jeden krok je doporučujeme použít nejlepší dostupnou techniku, vždy ale s cílem sledování jejího smyslu.

Kam se chceme dostat?

Jak chceme, aby vypadalo naše město za 10-20 let? Kam se chceme dostat? Budeme městem pro mladou generaci, postavené na inovacích, městem pro turisty, apod? Na tyto otázky si musíme odpovědět na prvním místě. Vize není výsledkem práce analytiků, ale lidí z politickou odpovědností. Vize stanovená na počátku tvorby strategie determinuje postup a harmonogram další práce. 

Kde se nacházíme?

Mámee-li stanovený cíl, analýza relevantních faktorů současného stavu nám umožňují definovat mezeru, které je mezi dnešním a budoucím stavem. Při hodnocení stavu se zaměříme na témata, která mají jasnou vazbu k naší vizi. Pokud analytická fáze předchází vizi, většina provedených výzkumů nemá vazbu k dosažení cíle. 

Jak se tam dostaneme?

Vždy existuje více způsobů, jak dosáhnout požadovaného stavu. Při tvorbě strategie bychom měli definovat scénáře postupu. Jde o vysoce kreativní proces, který je zvládnutelný jen týmovou prací, se zapojením široké skupiny stakeholderů. Mezi faktory, které posuzujeme při hledání optimálního scénáře patří zejména novost, občanská angažovanost, vnitřní tým a finanční náročnost.

Jdeme správně?

Vytvořit strategie je jen začátek. Cílem není „mít strategii“ ale dosáhnout staveného cíle. Při strategickém plánování, stejně jako při řízení jakéhokoli projektu platí, že nic se neděje jak se naplánuje. Strategické plánování znamené každodenní mnohaletou práci, která spočívá v operativním řízení úkolů a průběžném sledování dopadů, změn vstupních podmínek, apod. Cíl zůstává stejný, cesta se nicméně může v průběhu let mírně měnit. 

Dokázali jsme to?

Má-li strategie dobře stanovenou vizi a cíle, můžeme jí dosáhnout. Máme-li obecou vizi, plytké cíle, jediné co můžeme hodnotit, je dokončení konkrétních projektů. Strategie není ale o tom, kolik kilometrů chodníků jsme postavili, kolik stromů vysázeli, kolik dotací načerpali. Strategie musí sledovat vyšší cíle. Chodníky, stromy, dotace, apod. jsou jen nástrojem.

Jan Havránek