Dotace neřeší zaostávání regionů, cestou může být Lex Aš

Periferní regiony v ČR, jako je Ústecký a Karlovarský kraj, zahrnuté do regionu Severozápad, čelí dlouhodobým problémům a s tím spojeným výzvám. Poslední EU report Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) potvrzuje skutečnost, na kterou už několik let marně upozorňujeme a na jejímž základě jsme navrhli inovativní řešení v podobě Lex Aš.

Evropské dotace, klíčové pro rozvoj regionů, nejsou cíleně směřovány do strategicky významných oblastí. Zpráva (NKÚ) zdůrazňuje, že prostředky jsou často roztříštěné mezi tisíce projektů bez většího multiplikačního efektu. To znamená, že tyto prostředky nevedou k výraznému zlepšení kvality života nebo infrastruktury v zaostávajících regionech. Navíc chybí mechanismus, který by zajišťoval přímé propojení mezi cíli a prostředky.

Nedostatečně rozvinutá dopravní infrastruktura představuje jeden z hlavních limitujících faktorů růstu periferních regionů. Tempo výstavby dálnic a rychlostních komunikací v ČR je dramaticky pomalejší než v jiných státech Visegrádské čtyřky. Polsko od roku 2002 rozšířilo svou dálniční síť o 4 534 km, zatímco ČR se za stejnou dobu posunula jen o několik stovek kilometrů. To omezuje mobilitu pracovní síly, brání investicím a snižuje ekonomickou atraktivitu periferních regionů.

Regiony jako Severozápad navíc trpí nízkou absorpční kapacitou, která je výsledkem špatně nastavených dotačních programů. Místní samosprávy a podniky nejsou schopny efektivně čerpat dostupné prostředky, což vede k jejich nevyužití nebo nesprávnému využití. Jiným pohledem jde konstatovat, že přílišná složitost systému čerpání dotací, nároky na znalosti a administrativní kapacity žadatelů zvýhodňují ty oblasti, které netrpí skutečnými problémy (např. metropolitní oblasti univerzitních měst). Fakticky tak dochází k tomu, že dotace směřují do míst, která podpořit nepotřebují a k cílené kohezi nedochází. 

Co je však více než zarážející je fakt, že evaluace programů nesměřují ke sledování změny, ale pouze k hodnocení pseudo výsledků. Chybějící mechanismy evaluace efektivnosti programů a jejich skutečného dopadu brání správnému zacílení podpory. Většina dotačních programů tak nepřináší očekávané výsledky a pokračuje bez zásadní revize. Jediný plošný zájem směřuje k “vyčerpání” prostředků, nikoli ke změně stavu.

Na základě výše uvedeného (při znalosti hlubších souvislostí) lze dospět k závěru, že zaostávání periferních regionů v ČR je výsledkem kombinace institucionálních, infrastrukturních a demografických problémů.

Navrhovaný Lex Aš má potenciál stát se součástí řešení zaostávání periferních regionů, pokud:

• budou daňové úlevy a pobídky propojeny s jasnými podmínkami zaměřenými na dlouhodobý rozvoj,
• dojde k integraci s evropskými dotačními programy,
• budou zavedeny robustní mechanismy monitorování a hodnocení dopadu.

Samotný Lex Aš však nemůže vyřešit všechny problémy. Je nutné:

• vybudovat lepší dopravní propojení periferních regionů s ekonomickými centry,
• zajistit systematické a cílené investice do vzdělávání a kvalifikace pracovních sil,
• vytvořit strategický plán rozvoje periferních regionů, který bude zahrnovat synergii mezi národními a evropskými prostředky.

Státní správa a místní samosprávy musí spolupracovat na zajištění podmínek pro implementaci Lex Aš, a to včetně zjednodušení administrativy a zajištění lepší koordinace mezi jednotlivými úrovněmi řízení.

Jan Havránek

Sdílet na LinkedIn