Kolik má vaše město obyvatel? Číslo z evidence znáte. Jenže evidence počítá trvalé adresy, ne lidi. Kdykoli jsme ji v posledních letech porovnali s daty mobilních operátorů, vyšel rozdíl v tisících. A na těch tisících stojí rozpočet, kapacity školek i celá strategie.

Tři města, třikrát stejné překvapení

Ústí nad Labem má podle statistiky 91 342 obyvatel. Podle dat mobilních operátorů jich tam reálně žije 82 086. Rozdíl činí 9 256 lidí, tedy desetinu města, a co je horší, 3 858 z nich jsou mladí ekonomicky aktivní. Město neřešilo, jak zastavit jejich odchod. Oni už odešli, jen si nepřepsali adresu, a nikdo to nevěděl.

Chodov na Sokolovsku eviduje 12 609 obyvatel, geolokační data ale ukazují jen 10 091 reálně přespávajících. Papírových obyvatel je 1 978, primárně mladých dospělých. A Dolní Lutyně, kde jsme zpracovávali dopadovou studii strategického parku, má evidovaných 5 315 obyvatel proti 4 761 reálně přítomným. Vzorec se opakuje bez ohledu na velikost sídla. U strukturálně postižených měst se rozdíl podle našich zjištění pohybuje mezi 10 a 17 %.

Proč na tom záleží víc, než se zdá

První důvod jsou peníze. Sdílené daně se obcím rozdělují podle počtu evidovaných obyvatel. Papíroví obyvatelé tak rozpočet dočasně drží nad vodou, jenže je to výnos, který může kdykoli zmizet. Pokud by si papíroví obyvatelé Chodova přepsali bydliště tam, kde skutečně žijí, přijde město o zhruba 33 mil. Kč ročně. Rozpočet, který s tímto rizikem nepočítá, stojí na písku.

Druhý důvod jsou kapacity. Nároky na školky, školy, ordinace a bydlení se odvíjejí od lidí, kteří ve městě skutečně jsou, ne od adres v registru. V dopadové studii pro Dolní Lutyni jsme proto všechny kapacitní výpočty vedli z reálné přítomnosti. Kdybychom je počítali z evidence, vyšly by nároky o desetinu vyšší a obec by chtěla po investorovi kompenzace za obyvatele, kteří neexistují.

A třetí důvod je strategický. Dokud si město myslí, že lidé odcházejí, řeší retenci. Když zjistí, že už odešli, řeší návrat, a to je úplně jiná úloha s jinými nástroji. Přesně tenhle obrat prodělalo zadání transformační vize Ústí nad Labem.

„Město, které plánuje podle trvalých adres, staví školky pro děti, které se odstěhovaly."

Jak se reálná přítomnost měří

Zdrojem jsou anonymizovaná data mobilních operátorů, případně další geolokační zdroje. Neukazují jednotlivce, ale koncentrace, kolik lidí v území přespává, kolik jich přes den dojíždí za prací a odkud. Data je nutné očistit a validovat, jednorázový snímek může zkreslit sezóna nebo velká akce. Správně zpracovaná ale odpoví na otázky, na které evidence odpovědět neumí. Kolik lidí tu skutečně bydlí. Kde jsou dojížďková centra. A jak se liší denní a noční populace, což je klíčové pro dimenzování dopravy i služeb.

Co s tím může město udělat

  • Zjistěte své reálné číslo. Porovnání evidence s daty operátorů je otázka týdnů, ne let. Bez něj nevíte, jestli vaše demografická křivka popisuje město, nebo registr.
  • Přepočítejte rizika rozpočtu. Kolik příjmů ze sdílených daní drží papíroví obyvatelé a co se stane, když si adresy přepíšou.
  • Plánujte kapacity z reality. Prognózy školek, škol i zdravotní péče stavějte na reálné přítomnosti a jejím vývoji.
  • Přizpůsobte strategii. Pokud mladí už odešli, nestačí je držet. Musíte jim dát důvod k návratu, a to je zadání pro bydlení, práci i veřejný prostor zároveň.
Jan Havránek
Partner · AQE advisors

Vede strategické projekty pro města a kraje. Specializuje se na strategické plánování, reformy veřejné správy a ekonomiku rozvoje území.