Nenahraditelný úředník. Jak z AI udělat parťáka, ne nepřítele

Pondělní ráno. Na stole čeká řada nevyřízených žádostí, e-mailová schránka hlásí přes 50 nepřečtených zpráv a zastupitelstvo potřebuje co nejdříve podklady, na jejichž přípravu by nestačilo ani celé odpoledne. Přesně v tu chvíli si mnozí úředníci poprvé otevřou AI. A vzápětí si položí klíčovou otázku: Čeká mě tady konkurence, nebo spolupracovník?

Odpověď není tak složitá, jak se na první pohled zdá.

AI nezabírá místo, ale bere nudnou práci

Představa, že umělá inteligence nahradí úředníky, vychází z nepochopení toho, co jejich práce obnáší. Nejde totiž jen o vyplňování formulářů a generování dokumentů. Podstatou je rozhodování, komunikace s občany, výklad zákonů v konkrétním kontextu, zvažování výjimek a nesení odpovědnosti za výsledek.

To AI nedokáže. Dělá však něco jiného – bere vám z rukou rutinu, která sice stojí spoustu času, ale nevyžaduje hluboké lidské myšlení. Připraví první verzi zápisu z jednání, shrne padesátistránkový metodický pokyn, navrhne odpověď na stížnost nebo přeloží tabulku dat do srozumitelného textu pro web. To jsou hodiny, které získáte zpět. A můžete je věnovat práci, u níž skutečně záleží na tom, kdo ji dělá.

Kde AI ujede a proč na tom zálěží

Bylo by neupřímné tvrdit, že AI chybuje jen výjimečně. Chybuje pravidelně. Vymýšlí si neexistující paragrafy, zcela sebevědomě tvrdí věci, které nejsou pravda, a přebírá zkreslení ze svých trénovacích dat, jež pak servíruje jako fakta.

Proto platí jedno jednoduché pravidlo: AI navrhuje, člověk rozhoduje. Ne jako formalita, ale jako skutečná a důsledná kontrola. Výstup z AI je pouhým vstupem pro vaše vlastní myšlení, nikoli finálním produktem. U dokumentů ve veřejné správě, kde za každou větou stojí právní odpovědnost, to platí dvojnásob.

Do otevřených chatbotů navíc vůbec nepatří citlivá data. Osobní údaje občanů, interní spisy či informace o probíhajících řízeních představují jasnou hranici, kterou nelze překročit.

Co úředník umí a AI ne

Existují oblasti, v nichž AI zkrátka nemá šanci uspět. Rozhovor s občanem, který přišel s problémem a potřebuje víc než jen strohou odpověď na dotaz. Posouzení situace, kdy zákon sice říká jedno, ale spravedlnost by vyžadovala druhé. Schopnost číst mezi řádky, znát místní kontext a rozumět tomu, co za danou žádostí skutečně stojí.

To jsou kompetence, které se nedají naprogramovat. A právě proto jejich hodnota s rozvojem AI neklesá, ale naopak roste. Když rutinu přebere stroj, zbude více prostoru pro to, co je lidské a nenahraditelné.

Kdo z toho nakonec vyjde líp?

Ten, kdo se naučí s AI pracovat. Ne slepě, ne s apriorní nedůvěrou, ale chytře. Ten, kdo ví, na co se AI hodí, co od ní může čekat a kde je potřeba ji hlídat. Kdo si nechá ušetřit čas a následně ho smysluplně využije.

Paradoxně tak nevyhrává ani samotný úředník, ani AI. Vítězem je jejich synergie. Rychlost a analytická síla algoritmu spojená se zkušenostmi, kontextem a úsudkem člověka. Tohle spojení dnes nemá ve veřejné správě konkurenci.

Jak na to v praxi

Začít nemusí být složité. Stačí si vybrat jeden opakující se úkol, který vám týdně zabere hodinu nebo dvě, a vyzkoušet, zda ho AI zvládne připravit za pět minut. Šance, že ano, je velmi vysoká. Poté se stačí naučit výstup ověřit, upravit, převzít za něj odpovědnost a postupně tyto dovednosti rozšiřovat.

Přesně to procvičujeme v AQE academy. Naše kurzy zaměřené na umělou inteligenci ve veřejné správě nejsou o složité teorii ani o strachu z budoucnosti. Jsou o tom, jak AI zapojit do reálné pracovní rutiny bezpečně, smysluplně a hned od pondělního rána.

Naše kurzy

Sdílet na LinkedIn