Seznam dvanácti priorit vypadá jako dohoda. Ve skutečnosti je to odložený spor. Rozhodne ho za vedení první rozpočet nebo nejbližší dotační výzva. Priorita začíná teprve tam, kde vedení města nahlas řekne, čeho se kvůli ní vzdává.
Dvanáct priorit je seznam přání
Tu poradu znám dobře. Na stole leží návrh strategie a každý, kdo u stolu sedí, v něm chce najít to své. Radní pro sport halu, radní pro sociální věci denní stacionář, koaliční partner obchvat, opozice aspoň zmínku o cyklostezce. Po dvou hodinách se všichni shodnou, protože do dokumentu se vejde všechno. Vznikne dvanáct priorit a příjemný pocit, že nikdo neodešel s prázdnou.
Ten pocit vydrží přesně do prvního rozpočtu. Peníze jsou na tři věci, ne na dvanáct, a o tom, které tři to budou, už strategie nerozhoduje. Rozhoduje, kdo má zrovna hotový projekt, kdo dřív zvedne telefon a která dotační výzva se otevře jako první. Seznam, ve kterém je všechno, je seznam bez pořadí. A město bez pořadí řídí náhoda.
Vzdát se je polovina rozhodnutí
Rozhodnout o prioritě znamená rozhodnout dvakrát. Jednou o tom, co uděláme, podruhé o tom, co odložíme. To druhé rozhodnutí bolí víc, a proto se mu vedení měst rádo vyhýbá. Teprve ono ale dává tomu prvnímu váhu.
V metodice tvorby politiky rozvoje, kterou jsme v AQE připravili, mám nejraději úplně první cvičení. Starosta si vezme jeden list papíru a napíše na něj tři věci, kterých je ochoten se vzdát, a tři skupiny lidí, které by tím naštval. Zní to jednoduše. V praxi je to nejtěžší strana, jakou za celý mandát napíše. Kdo ji napsat dokáže, je připravený řídit město podle priorit. Pokud zůstane list prázdný, je poctivější si to přiznat a novou strategii zatím neobjednávat.
Vzdát se přitom málokdy znamená něco zrušit. Mnohem častěji jde o odklad nebo zpomalení. Opravy silnic se rozloží do delšího období, nová hala počká na příští mandát, festival dostane stejnou částku jako loni, ne dvojnásobnou. Podstatné je, aby to zaznělo předem a nahlas, a ne až potichu při schvalování rozpočtu.
Pět priorit musí sedět i v rozpočtu
Doporučujeme nejvýše pět priorit, a z toho nejvýše dvě, které město zásadně promění, třeba v bydlení nebo v pracovních místech. Na dvě velké změny současně běžný úřad stačí. Při čtyřech se po roce ukáže, že stojí všechny. Město s jednou nebo dvěma ostrými prioritami je na tom lépe než město s pěti měkkými.
Druhou pojistkou je součet. Každá priorita dostane hrubý strop, tedy kolik z vlastních peněz města smí za mandát spotřebovat. Stropy sečtené dohromady smí zabrat nejvýše polovinu až tři pětiny peněz, které má město na investice skutečně volné, tedy po odečtení rozběhnutých projektů a nutných oprav. Zbytek je rezerva pro život, který se plány neřídí. Když součet hranici přesáhne, škrtá se hned, a ne až u prvního rozpočtu. Tenhle jednoduchý výpočet často zmůže víc než celé kolo debat, protože z věty „chceme všechno“ udělá větu „vybereme si“.
Oběť se dá obhájit, když zazní nahlas
Říct veřejně, čeho se město vzdává, se vedení měst bojí hlavně kvůli reakci lidí. Ti, kterých se odklad týká, se ozvou, to je pravda. Z praxe ale vím, že lidé hůř než odklad snášejí nejistotu a pocit, že se o nich rozhodlo za zavřenými dveřmi. Jasné „letos ne, protože přednost mají byty a školky, a vaše hala přijde na řadu v roce 2029“ se dá vysvětlit i obhájit. Mlhavé „uvidíme, jak budou peníze“ obhájit nejde, protože z něj nikdo nic nemá.
Proto by každá priorita v návrhu pro veřejnou konzultaci měla mít vedle názvu, cílového čísla a stropu ještě jednu povinnou položku, totiž čeho se kvůli ní město vzdává. A ke každé takové volbě jednu obrannou větu, kterou stejnými slovy řekne starosta, místostarosta i koaliční partner. Politika s pojmenovanými oběťmi je silnější, protože se o ni dá opřít. Když přijde lákavá dotační výzva nebo investor se zajímavým záměrem mimo priority, stačí říct, že tohle si město nevybralo.
Tři otázky pro příští zasedání rady
- Kolik priorit má vaše platná strategie? Pokud víc než pět, které z nich byste hájili i za cenu, že ostatní počkají?
- Umí každý člen rady říct, čeho se město kvůli jeho prioritě vzdává? Zkuste to bez papíru, každý za tři minuty.
- Vejdou se stropy všech priorit do poloviny až tří pětin volných investičních peněz na mandát? Pokud ne, škrtejte teď, dokud je to rozhodnutí, a ne nehoda.
Newsletter