Město mělo 3 % bytového fondu a nevědělo, kolik jich má mít. Zadání znělo, stanovte optimální počet bytů ve vlastnictví města. Odpověděli jsme konkrétním číslem, doložili ho třemi modely rozvoje a zastupitelstvo koncepci schválilo jednomyslně.
Anotace
Statutární město Plzeň je čtvrtým největším městem v České republice. Jako jádro Plzeňského kraje dlouhodobě ekonomicky roste a rozvíjí se. Z relativně kompaktního města se stala pulzující aglomerace se všemi důsledky, které s prostorovým rozvojem souvisí. Růst průmyslu, služeb a zaměstnanosti vytváří stále vyšší poptávku po novém bydlení. Pro udržení dostupnosti bydlení musí Plzeň neustále hledat rovnováhu mezi vlastní a developerskou výstavbou, zajišťovat odpovídající školskou a jinou občanskou vybavenost a volit mezi extenzivním a intenzifikačním prostorovým rozvojem.
Cíl projektu
Hlavním cílem naší práce bylo navrhnout cíle politiky bydlení města pro následující dekády, zejména stanovit optimální počet bytových jednotek ve vlastnictví města pro zajištění jeho schopnosti dostatečně ovlivňovat dostupnost bydlení na svém území. To vše vzhledem ke kapacitám v území, moderním trendům, sociodemografické a ekonomické charakteristice a dlouhodobému vývoji města, regionu, České republiky i EU.
Naše role
Výsledný dokument vznikal v konsorciu s našimi tradičními partnery z Fakulty architektury ČVUT a Centra kvality bydlení a byl rozdělen na část analytickou a návrhovou. Nejprve jsme důkladně zhodnotili současný stav města a jeho okolí v oblasti sociální, ekonomické i prostorové. Výstupy z analýz byly představeny zadavateli na společném jednání a poté následovala práce na návrhové části. Od zahájení prací ke schválení uběhlo pět měsíců.
Jak jsme došli k číslu
Návrh stojí na třech modelech rozvoje bytového fondu, reziduálním, všeobecném a univerzálním, ze kterých vznikl kombinovaný scénář. Ten rozlišuje dvě různé věci, které se v debatách o městském bydlení běžně slévají. Sociální bydlení pro znevýhodněné a zacílené městské bydlení pro obyvatele, které město potřebuje, tedy klíčové profese veřejných služeb a lidi zajišťující budoucí rozvoj směrem k vývoji, inovacím a špičkovému průmyslu. Každá skupina má jinou cílovou skupinu, jiný standard i jinou cenu za jednotku.
Do výpočtu potřeby výstavby jsme zahrnuli i každoroční zánik zhruba jednoho procenta bytů stářím a výhled, že panelový fond z druhé poloviny 20. století začne dožívat po roce 2050. Argumentace stojí i na dvou strukturálních faktech. V Česku je zhruba 80 % vlastnického bydlení proti zhruba polovině v západní Evropě a počet obyvatel Plzně starších 65 let vzroste do roku 2050 z 35 na zhruba 50 tisíc. Město přitom staví levněji než soukromý sektor, protože si levněji půjčuje a nepotřebuje marži, a bytový fond je majetek, tedy investice, nikoli výdaj.
Deset cílů politiky bydlení prošlo projednáním výbory zastupitelstva a odbornými orgány města, devět z nich samospráva odsouhlasila bez jediné úpravy. Výsledný dokument byl předložen odpovědným členem rady města a jednomyslně schválen zastupitelstvem.
Závěr
V průběhu práce jsme se přesvědčili, že spojení dlouhodobé praxe městské administrativy, vůle samosprávy a expertního názoru vede ke kvalitně zpracovaným, dostatečně odůvodněným, a tedy i v zastupitelstvu dobře hlasovatelným závěrům.
Město Plzeň se rozhodlo do budoucna mít schopnost zajišťovat dostupné bydlení pro znevýhodněné, pro obyvatele potřebné pro kvalitní veřejné služby a chod města, ale také pro obyvatele zajišťující cílený socioekonomický rozvoj směrem k městu založenému na vývoji, inovacích a špičkovém průmyslu.