O Ústeckém kraji se roky mluví jako o regionu, který potřebuje pomoc. Vznikají strategie, akční plány, transformační programy a kulaté stoly. Přesto základní čísla zůstávají tvrdá. A právě v nich se skrývá odpověď, proč se rozdíly mezi centrem a periferií spíš prohlubují.

Chybí 86 tisíc pracovních míst

Podíl zaměstnaných vůči počtu obyvatel dosahuje v Ústeckém kraji zhruba 40 %, zatímco celostátní průměr činí asi 51 %. Rozdíl skoro 11 procentních bodů při populaci kolem 805 tisíc obyvatel znamená strukturální deficit přibližně 86 tisíc pracovních míst. To není kosmetická odchylka, ale ekonomická mezera v rozsahu, který formuje celý regionální vývoj.

Řekněme to otevřeně. Hlavním problémem Ústeckého kraje není image, není to sociální situace ani samotná demografie. Hlavním problémem je nedostatek pracovních míst odpovídajících velikosti regionu.

Problém není kvalita práce, ale její množství

Práce je zde sice relativně málo, ale její struktura je překvapivě kvalitnější, než by odpovídalo stereotypní představě. S necelými jedenácti nabídkami práce na tisíc obyvatel patří kraj k nejslabším v republice. Zásadní zvrat ale přináší pohled na strukturu poptávky. Přibližně 57 % nabídek směřuje na středně kvalifikované pozice, což odpovídá průmyslovému charakteru regionu, a u vysoce kvalifikovaných pozic se kraj pohybuje v celorepublikovém středu. Zavedená představa o regionu plném výhradně nekvalifikované a špatně placené práce tak při bližším pohledu neobstojí.

Když region nemá dostatek pracovních příležitostí, trh reaguje třemi ventily.

  • Vyjížďka. Desítky tisíc lidí realizují svou ekonomickou aktivitu mimo kraj, především v Praze a ve Středočeském kraji. Region si ponechává náklady na infrastrukturu, bydlení a veřejné služby, zatímco přidaná hodnota práce vzniká jinde.
  • Trvalá migrace. Lidé, zejména mladí a kvalifikovaní, odcházejí tam, kde je širší nabídka a vyšší mzdy. Není to iracionální rozhodnutí, ale ekonomická racionalita.
  • Ekonomická neaktivita. Část populace zůstává mimo pracovní trh nebo pracuje pod úrovní své kvalifikace.

Chybí mladí a mobilní data to potvrzují

Ve všech okresních městech kraje je reálně přítomný počet obyvatel výrazně nižší než počet evidovaný. V Ústí nad Labem fyzicky chybí více než devět tisíc osob oproti oficiálním statistikám. V Mostě a Chomutově je reálně přítomno pouze 85, respektive 83 procent evidovaných obyvatel. Podobné rozdíly se potvrzují i v Děčíně a Teplicích. Jen na území správních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP) hlavních okresních měst jde přibližně o 50 tisíc osob, a nejde o přesun do blízkého zázemí. Tito lidé odcházejí mimo kraj.

Klíčové je, kdo chybí. Srovnávací analýzy ukazují, že zhruba 90 % z nich tvoří mladí ekonomicky aktivní a studující. To je jádro budoucí pracovní síly, budoucích rodičů i budoucích daňových poplatníků. Když odcházejí mladí, demografická spirála je prakticky nevyhnutelná.

Kvalita života je následek, ne příčina

Často se říká, že hlavním problémem kraje je nízká kvalita života a že lidé odcházejí kvůli prostředí, školám nebo službám. Tato interpretace ale převrací kauzalitu.

„Kvalita života není nezávislá proměnná. Je výsledkem ekonomické síly území.“

Intervence tlumí symptomy, ne příčinu

Skutečná otázka nezní, proč je v kraji nízká kvalita života. Zní, proč zde dlouhodobě nevzniká dostatek pracovních míst, která by tuto kvalitu života mohla nést. Veřejné intervence se přitom často rozptylují mezi stovky menších projektů, které mohou mít lokální význam, ale strukturální deficit nezmění. Periferie tak získávají programy, nikoli ekonomickou transformaci. Získávají administrativní pozornost, nikoli makroekonomickou váhu.

Problém 86 tisíc chybějících pracovních míst nelze vyřešit jednou výzvou ani několika grantovými schématy. Vyžaduje čtyři věci.

  • Koordinovanou investiční politiku s koncentrací zdrojů, ne jejich rozptýlením.
  • Systematickou práci s brownfieldy jako s nabídkou pro velké investory.
  • Cílené přitahování odvětví s vyšší přidanou hodnotou.
  • Propojení vzdělávání s reálnou poptávkou trhu práce.

Ústecký kraj není odsouzen k zaostávání. Má průmyslovou tradici, strategickou polohu i lidský kapitál. Bez strukturální změny v nabídce pracovních míst ale zůstane tento potenciál nevyužitý. Dokud nebude nedostatek práce řešen přímo a v odpovídajícím rozsahu, budou ostatní intervence pouze tlumit symptomy.

Jan Havránek
Partner · AQE advisors

Vede strategické projekty pro města a kraje. Specializuje se na strategické plánování, reformy veřejné správy a ekonomiku rozvoje území.