Strategie rozvoje bydlení v českém podání

Strategie rozvoje bydlení v českém podání

28. 2. 2023Rozvoj městStrategie

Strategie rozvoje bydlení měst v ČR, jsou-li takto nazvány, jsou spíše návrhy politik bydlení v jednotlivých městech. Spíše se jedná o soupisy a popisy možného, které jsou však téměř univerzální pro všechna města či alespoň pro určité typy (velká/malá, v blízkosti jádra/na periferii, rostoucí/smršťující, atd.). Strategie rozvoje bydlení se příliš neobjevují.

Pro tvorbu tohoto článku jsme prošli všechny zpracované koncepční strategické dokumenty českých měst.

V čem tedy tkví problematičnost vyhotovovaných strategií rozvoje bydlení a toho, co česká města a expertní poradenské týmy vlastně řeší a zpracovávají, na co cílí a jaké prostředky k tomu využívají?

Problémů a nelogičností je vícero.

Ve strategiích (rozvoje) bydlení českých měst lze nalézt vycizelované vize i mise, což je v tomto ohledu naprostý nesmysl. Vize rozvoje bydlení? Mise rozvoje bydlení? K čemu to je? Strategie je nástroj plánování – cesta plná pečlivě naplánovaných milníků. Vize, pokud vůbec, by měla vycházet z jedné a jediné „strategie rozvoje města“.

Dále, některá města se rozhodla jít cestou tvorby Strategie rozvoje bydlení na svém území. Politické reprezentace se tímto snaží říct, že cílem vynaložených prostředků je obecně rozvoj bydlení. To sice je jistě záslužné, nicméně obecnost této proklamace jakoby tvrdí, že ve městě dosud probíhá právě a jenom úpadek (bydlení), což už většinou není pravda.

Analyzované české strategie rozvoje bydlení v podobě subdodávky, či v lepším případě spolutvorby města a expertní poradenské společnosti, neobsahují až na výjimky žádné konkrétní cílové stavy. Mluví o posilování, zajištění, růstu, zkvalitnění, atp..

Obecně lze říci, že zpracovávaným strategiím rozvoje bydlení chybí rozhodnutí, které by jasně pojmenovávalo cílové stavy k určitému datu. Teprve rozhodnutí o naplánování cíle může totiž vést k tvorbě odpovědné strategie, jak tohoto cíle dosáhnout. A zároveň vyžaduje od zpracovatelů i od města pojmenování a vyčlenění disponibilních prostředků, ať už vlastních či cizích.

S výše popsaným nedostatkem souvisí i chybějící vyčíslení benefitů pro město. Bydlení je na pomezí všech tří základních oblastí správy – prostorové (domy jsou někde), ekonomické (mají nějakou hodnotu měnící se v čase) a sociální (dotýkají se lidí, ovlivňují jejich chování i názory). Podobně je na tom například systém školství ve městě. Zatímco odůvodnění, proč stavět byty analyzované strategie rozvoje bydlení obsahují někdy až v míře neuvěřitelného detailu (např. výzkum v rámci dotazníkového šetření – zda by obyvatelé chtěli jiný byt), prostorové zhodnocení potenciálu případného rozvoje bydlení již bývá značně odbyté – omezené zpravidla na nové zóny rozvoje, méně již na intenzifikaci stávající zástavby. Co však až na spíše kusé zmínky chybí zcela, je ekonomický aspekt rozvoje bydlení. Ne cena nového bytového domu, tu v některých strategiích u jednotlivých opatřeních je možné nalézt, ale ekonomické odůvodnění priorit a opatření rozvoje. Výstavba bytů totiž může (ale nemusí) být v určitých případech investicí města, nikoliv pouze výdajem. Benefity z nové městské či developerské výstavby jsou ekonomicky měřitelné i společensky kvantifikovatelné. Proto je třeba je ve strategii přímo propojit s rozpočtem města a finálním schválením strategie podvázat budoucí městské rozpočty.

Je možné shrnout, že to, co je vydáváno za strategie rozvoje bydlení, jsou spíše návrhy (koncepce) bytové politiky / politiky bydlení. O strategie se v podstatě nejedná, neboť až na úplné výjimky v nich není stanoven konkrétní cílový stav. Dokumenty směřují k obecným proklamacím, z nichž naprostá většina je univerzální pro všechna města. Odtrženost od finančních prostředků je tak možná i záměrem.