Stalo se plánovacím předsudkem, že všechny cíle strategických dokumentů musí být SMART. V teorii to zní jednoznačně. Praktická aplikace ve veřejných strategiích ale tak jednoznačná není.
Pomůcka pro manažery, ne mantra plánování
Mnemotechnická pomůcka SMART byla publikována už v roce 1981 v textu George T. Dorana. Vychází z aplikace pro korporátní management, nikoli pro veřejné strategie. Prostým zjednodušením a přepisováním bez kontextu se z ní stala univerzální mantra strategického plánování, jakýsi svatý grál, kterého musí každá strategie dosáhnout.
Přitom už nikdo neřeší, jak se korporátní strategie liší od veřejných, jaké mají jednotlivé sféry odlišnosti v možnostech alokace zdrojů a jaké je jejich poslání. Tato úvaha je zásadní a ovlivňuje rozsah i formu strategie. Co funguje na úrovni agilní korporace, nemusí automaticky fungovat pro státní správu či samosprávu.
Kde SMART naráží
Dalším limitem je délka připravované strategie. Navrhovat aktivity podle parametrů SMART je vhodné při operativním řízení. Pro strategické, dlouhodobé cíle je ale stanovení SMART parametrů v podstatě nemožné. Ostatně i sám autor pomůcky doporučoval používat ji zejména pro krátkodobé plány.
Kam SMART patří a kam ne
V praxi se nám osvědčilo nastavovat cíle podle úrovně řízení.
- Strategická a taktická úroveň. Cíle rámcové, dlouhodobé a konsensuální. Nikoli podle parametrů SMART.
- Operativní úroveň. Každoroční akční plány reagující na možnosti rozpočtu daného roku, které vyvažují i investice nezbytné povahy, jež nejsou vždy strategické.
- Projekty v akčních plánech. Ty už mají být projektově řízeny, tedy s využitím základní myšlenky SMART.
Aby cíle strategie byly skutečně smart, a nejen SMART, je potřeba se vždy kriticky zamyslet, jaký typ strategie se tvoří, na jak dlouhé období a jaké mechanismy řízení jsou nastaveny.
Vede strategické projekty pro města a kraje. Specializuje se na strategické plánování, reformy veřejné správy a ekonomiku rozvoje území.
Newsletter