Současná praxe strategického plánování spoléhá na koncepční dokumenty o délce desítek až stovek stran. Obsahují mnoho dat a analýz, ale jsou nesrozumitelné a málo přístupné. Důsledkem je, že se jimi v praxi téměř nikdo neřídí.

Strategie zůstávají mrtvé na papíře. Znají je jen úzcí zasvěcení odborníci, zatímco ostatní úředníci či veřejnost o nich nevědí nebo jim nerozumí. Takové odtržení strategie od reality vede k tomu, že chybí společná vize a koordinace. Město pak nerozvíjí své projekty podle dohodnutých priorit, protože je nikdo nezná.

Politika na jednu stranu, ne koncepce na sto

Základem nového přístupu je definovat několik dlouhodobých politik, tedy stručných strategických dokumentů pro klíčové oblasti rozvoje města. Každá by měla mít maximálně 300 slov, aby byla opravdu výstižná. Účelem je formulovat dlouhodobou vizi a cíle tak, aby jim porozuměl každý. Politici, úředníci, odborní partneři i běžní občané.

Takové politiky stojí na třech vlastnostech.

  • Jasné cíle a principy. Politika stručně popíše, co chce město dosáhnout a jakými principy se bude řídit. Vynechává se zbytečný detail a odborný žargon.
  • Stabilita a kontinuita. Horizont deset a více let, tedy nadčasové směřování, které přesahuje volební období. Jde o strategické pilíře, na nichž panuje široká shoda napříč politickým spektrem, takže se nemění s každou novou radnicí.
  • Stručnost a přehlednost. Omezení rozsahu nutí formulovat jen to podstatné.
„Omezení na 300 slov nutí formulovat jen to podstatné. Co se nevejde, nebylo priorita.“

Co zjednodušení přinese

Přínosy navrženého konceptu se dají shrnout do pěti bodů.

  • Srozumitelnost pro všechny. Prioritám města porozumí každý, od vedení radnice přes úředníky až po občany. Sdílené porozumění posílí zapojení lidí.
  • Zapojení a odpovědnost. Díky jasnému vymezení politik a odpovědností v akčních plánech každý ví, co má dělat. Snáze se zapojí i externí partneři, protože mají přehledný seznam konkrétních příležitostí.
  • Flexibilita. Dlouhodobé politiky dávají stabilní směr, ale akční plány lze pružně obměňovat. Když se objeví nová výzva, není nutné přepisovat celou koncepci.
  • Provázání s rozpočtem. Peníze se alokují na opatření, která přímo navazují na schválené politiky. To dává jasné zdůvodnění, proč se investuje v jedné oblasti víc než v druhé.
  • Kontrola a měřitelnost. Jasně stanovené cíle a ukazatele umožňují průběžné vyhodnocování. Je zřejmé, zda město plní, co slíbilo.

Které oblasti politikami pokrýt

Město by mělo pokrýt všechny oblasti, které spadají do jeho samosprávné působnosti a ovlivňují kvalitu života. Konkrétní výčet se liší podle lokálních potřeb, typicky ale jde o tyto okruhy.

  • Bydlení. Dostupné, kvalitní a různorodé bydlení, rozšiřování bytového fondu, regenerace, infrastruktura v rezidenčních čtvrtích.
  • Rodinná politika. Průřezové téma od dostupnosti bydlení přes kapacity škol a školek až po slaďování práce a rodiny.
  • Sociální politika. Sociální služby, pečovatelská péče, integrace znevýhodněných, prevence bezdomovectví.
  • Doprava a mobilita. Veřejná doprava, infrastruktura pro chodce a cyklisty, parkovací politika, obslužnost okrajových částí.
  • Životní prostředí a klima. Zeleň, ovzduší, hospodaření s odpady a vodou, energetické úspory, adaptace na klimatickou změnu.
  • Hospodářství a inovace. Lákání investorů, podpora místních podnikatelů, průmyslové zóny, spolupráce s univerzitami.
  • Územní rozvoj. Kde a jak má město růst, preference brownfieldů před záborem krajiny, regulační principy pro developery.
  • Školství, vzdělávání a kultura. Kapacity a kvalita škol, celoživotní vzdělávání, kulturní zařízení, péče o památky.
  • Sport a volný čas. Sportoviště, hřiště, parky, cyklostezky, podpora klubů a aktivit pro mládež.
  • Bezpečnost a krizové řízení. Prevence kriminality, bezpečnost dopravy, připravenost na povodně, požáry a havárie.

Některá města přidají digitální politiku, cestovní ruch nebo participaci a transparentnost. Klíčové je nepřekročit rozumný počet. Raději volte širší záběr, například spojení vzdělávání a kultury, než aby se strategie roztříštila do dvaceti dokumentů.

Jak s tím začít

Struktura krátkých politik a navazujících akčních plánů umožňuje udržet strategii srozumitelnou, živou a akceschopnou. Postupujte ve třech krocích.

  • Vytipujte hlavní tematické okruhy. Pět až deset, ne dvacet. Pokud jich vyjde víc, spojujte příbuzné oblasti.
  • Napište každou politiku na jednu stranu. Cíl, principy, horizont. Bez odborného balastu.
  • Ke každé politice sestavte akční plán. Ten teprve říká, jak, kdy a kým. Politika bez akčního plánu je jen deklarace.

Důležitým efektem je i posílení důvěry občanů. Když jsou cíle jasně komunikované a město průběžně ukazuje, jak je naplňuje, roste důvěra veřejnosti v to, že strategické plánování má smysl.

Jan Havránek
Partner · AQE advisors

Vede strategické projekty pro města a kraje. Specializuje se na strategické plánování, reformy veřejné správy a ekonomiku rozvoje území.