České obce vstoupily do roku 2026 s rekordními úsporami. Na účtech drží 395 miliard korun, v průměru zhruba osm desetin svých ročních běžných příjmů. Mohla by to být dobrá zpráva. Data za všech 6 254 obcí ale ukazují, že s kvalitou života v území souvisí úplně jiná čísla.
Při bližším pohledu je rekordní zůstatek spíš diagnóza než úspěch. Zdraví obecních financí si dlouhodobě pleteme s velikostí polštáře.
Na účtech leží 278 miliard bez jasného účelu
V roce 2025 daly české obce do kapitálových výdajů 158,5 miliardy korun, skoro třetinu všech svých výdajů. Na evropské poměry je to slušný výkon. Vedle toho ale leží zmíněných 395 miliard, které se za celý rok prakticky nepohnuly. Kdybychom každé obci ponechali konzervativní tříměsíční provozní rezervu, zbývá 278 miliard. To je zhruba jeden a tři čtvrtě ročního objemu investic celé komunální sféry, a to bez jasného účelu.
Za třicet let práce s rozpočty měst jsme se naučili jedno. Vysoký zůstatek na účtu není sám o sobě ani ctnost, ani hřích. Je to otázka, na kterou má mít město odpověď. Pokud odpověď existuje a jde třeba o spoluúčast na připravených projektech, předfinancování nebo střádání na konkrétní stavbu s termínem, je všechno v pořádku. Pokud odpověď neexistuje, není zůstatek projevem opatrnosti, ale odloženého rozhodování. A odklad má cenu, kterou žádný výkaz nevykazuje.
S kvalitou života souvisí provozní přebytek, ne výše rezervy
Když jsme hospodaření obcí položili vedle Indexu kvality života, vyšel z toho jednoznačný obraz. Nejsilnější finanční vazbu na kvalitu života má provozní přebytek na obyvatele, tedy to, co městu zbude z běžného hospodaření po zaplacení provozu. Hned za ním následuje investiční výkon, ať už měřený podílem investic na výdajích, nebo kapitálovými výdaji na obyvatele.
A výše rezervy na účtu? Ta s kvalitou života souvisí jen slabě a u samotných měst v čele správních obvodů vazba mizí úplně. Města s podobně velkými úsporami se v kvalitě života liší propastně.
Dotace je výborná sleva a mizerný kompas
Investice se plánují podle toho, na co je zrovna vypsaná výzva, místo podle toho, co město potřebuje. Výsledkem bývá zásobník nahodilých akcí a odkládání velkých, neatraktivních staveb, které nikdo nedotuje.
Funkční investiční politika má tři vrstvy.
- Zásobník projektů odsouhlasený napříč zastupitelstvem, aby přežil volby.
- Investiční výhled na pět až deset let s reálným financováním, ne jako formální příloha rozpočtu.
- Pravidlo, že do zásobníku nepatří projekt, který by město nechtělo postavit i za vlastní peníze.
Město, které má plán, použije dotaci ke zrychlení. Město, které plán nemá, se jí nechá řídit a za deset let se diví, co všechno vlastní a co všechno musí provozovat.
Dluh není nemoc, jde o to, co financuje
České obce patří k nejméně zadluženým v Evropě a jejich dluh dlouhodobě klesá. Strach z úvěru je u nás silnější než ekonomická logika. Přitom platí, že úvěr na majetek, který bude sloužit desítky let, rozkládá náklady spravedlivě mezi generace, jež ho budou užívat.
Zdravý komunální dluh má tři rozpoznávací znamení. Financuje majetek s životností delší, než je doba splácení. Splátky jsou kryté provozním přebytkem. A existuje plán pro horší časy. Zákonné fiskální pravidlo, tedy dluh do 60 procent průměru příjmů za čtyři roky, je rozumný mantinel, nikoli cíl. Cílem není nulový dluh, cílem je město, ve kterém stojí za to žít.
Každá koruna má mít jméno
K rezervě doporučuji přístup, který se dá shrnout právě takhle. Železná rezerva ve výši tří měsíců běžných výdajů je rozumná pojistka. Nad ní má každá odložená koruna nést účel, částku a rok použití.
- Sestavte evidenci účelů. Vejde se na jednu stránku a je to nejlepší obrana proti tichému bobtnání účtů.
- Spočítejte reálnou ztrátu. Peníze bez určení při dnešní inflaci ztrácejí kupní sílu každý měsíc.
- Podívejte se na provozní přebytek. Je to jediné číslo, které o schopnosti města rozvíjet se vypovídá víc než stav účtu.
Vede strategické projekty pro města a kraje. Specializuje se na strategické plánování, reformy veřejné správy a ekonomiku rozvoje území.
Newsletter