Analýza, která začne sběrem dat, obvykle skončí dlouhým popisem, ze kterého nic neplyne. Nejdůležitější krok celé analýzy se proto odehraje ještě před prvním číslem, když se vedení města a tým dohodnou, na co přesně chtějí znát odpověď. Dobře položená otázka udělá analýzu kratší, levnější a hlavně použitelnou.
Téma je méně než otázka
Ve většině zadání analýz, která jsem za léta viděl, stála místo otázek témata. Demografie, bydlení, doprava, ekonomika. Téma vypadá jako otázka, ale na nic se neptá. „Jaká je demografická situace města“ se dá zodpovědět na pěti stranách i na padesáti a obě verze budou pravdivé. Obě ale rozhodnutí pomohou stejně málo.
Skutečná otázka vypadá jinak. „Kdo z města odchází, kam a z jakých důvodů?“ Taková otázka je otevřená, ptá se kdo, proč, kolik a kde. Zároveň je konkrétní, takže je předem jasné, z jakých dat a od koho se odpověď získá. A hlavně nepředjímá výsledek. Když se v zadání objeví „jak přilákat mladé rodiny“, je to skryté řešení, a ne otázka. Někdo už rozhodl, že městu chybějí právě mladé rodiny, a analýza to má jen potvrdit.
Pět až osm otázek stačí celému městu
Doporučujeme, aby rada s analytickým týmem vybrala pět až osm hlavních otázek. Tým nejdřív navrhne deset až patnáct možných otázek ze zadání, z platných strategií a z prvního pohledu do dat. Rada na společném workshopu vybere ty podstatné a u sporných rozhodne, zda jde o skutečnou otázku, nebo o řešení převlečené za otázku. Vybrané otázky se pak mění jen výjimečně a jen rozhodnutím řídicí skupiny.
Pro představu dva příklady. Takhle může sada otázek vypadat pro město, ze kterého lidé odcházejí.
- Kdo z města odchází, kam a z jakých důvodů, a kdo naopak přichází?
- Na čem stojí místní ekonomika a kteří zaměstnavatelé rostou nebo slábnou?
- Pro koho je bydlení dostupné a pro koho už ne?
- Kolik peněz bude mít město v příštích pěti letech na investice?
A takhle pro rostoucí město v okolí krajského města.
- Kdo do města přichází, odkud a v jaké životní fázi?
- Kolik obyvatel přibude podle schválených a připravovaných projektů?
- Kde a kdy přestanou stačit školy, lékaři a doprava?
- Kolik nový obyvatel město stojí na investicích a provozu a kolik mu přinese na daních?
Každé číslo patří k jedné otázce
Jakmile jsou otázky dané, platí jednoduché pravidlo. Každý ukazatel, každý rozhovor a každý blok dotazníku patří právě k jedné z nich. Co k žádné nepatří, se nesbírá. Pravidlo vypadá přísně, ale ušetří víc peněz a času než cokoli jiného. Místo stovek ukazatelů pak stačí patnáct až pětadvacet, každý s čísly za posledních pět let a se srovnáním s podobnými městy.
Sběr dat bez otázky je podle našich zkušeností nejčastější a nejdražší past celé strategické práce. Vznikne statistická ročenka, pečlivá a obsáhlá, ze které nikdo nic nevyvodí. Tým se pak na konci snaží v hromadě čísel najít smysl, místo aby ho hledal od začátku.
Nejlepší otázka bývá ta nepohodlná
Při výběru se vyplatí hlídat jednu věc. Na seznamu mají být i otázky, na které může vedení dostat nepříjemnou odpověď. Třeba „Co sliboval minulý strategický plán a co z toho opravdu nastalo?“ nebo „Jak velkou část investic posledních pěti let určila dotační výzva, a jak velkou naše vlastní priorita?“
Takové otázky se do zadání dostávají těžko, protože za vlastní kritiku se platí nerado. Právě ony ale bývají nejcennější. Analýza, která jen potvrdí, co všichni tušili, nic nezmění. Analýza, která přinese pět až deset překvapivých zjištění, mění rozhodnutí. V naší metodice proto platí jednoduchý test. Pokud tým na konci nenašel nic překvapivého, buď nehledal dost hluboko, nebo neověřoval dojmy fakty.
Tři kroky, než zadáte analýzu
- Přepište témata na otázky. U každého tématu v zadání se zeptejte kdo, proč, kolik a kde. Co zůstane obecné, ještě otázkou není.
- Vyřaďte skrytá řešení. Otázka, která začíná slovy „jak udělat“, už obsahuje odpověď. Vraťte se o krok zpět k tomu, proč to chcete udělat.
- Přidejte jednu nepohodlnou otázku. Takovou, na jejíž odpověď se vedení trochu bojí podívat. Ta obvykle zaplatí celou analýzu.
Newsletter