Když jsme v roce 2018 vytvořili Index kvality života, otevřeli jsme okno příležitostí pro další indexy, které začaly vznikat. Některé po roce zanikly, jiné vydržely déle. A protože má index i své odpůrce, sepsali jsme, jak se kvalita života měří a proč to má smysl.
Co kvalitu života definuje
Kvalita života je komplexní a multidimenzionální koncept. Zahrnuje dostupnost a kvalitu bydlení, dopravu, přístup ke zdravotní péči a vzdělávání, zelené plochy, ekonomické příležitosti, bezpečnost i kulturní a společenský život. Měření je proto klíčovým nástrojem pro politiky, výzkumníky i neziskové organizace, které usilují o zlepšení podmínek pro občany.
Indexy kvality života jsou kvantitativní metody, jak tuto komplexnost zachytit. Slouží k politickému rozhodování, k mezinárodnímu i národnímu srovnání a k výzkumu faktorů, které kvalitu života ovlivňují.
Jak se to počítá
Metodologické přístupy se liší podle zvolených ukazatelů, vah a metod sběru dat. Subjektivní přístupy měří spokojenost dotazníky a rozhovory. Objektivní přístupy kombinují statistická data o zdraví, vzdělání a ekonomických podmínkách. Hybridní přístupy spojují obojí. Vícerozměrné metody pak pomocí faktorových analýz extrahují klíčové faktory a kombinují více dimenzí života do jednoho čísla.
V mezinárodním prostředí je měření kvality života běžné. Patří sem Human Development Index OSN, Better Life Index OECD, Global Liveability Index týdeníku Economist, Social Progress Index nebo Legatum Prosperity Index. Index kvality života projektu Obce v datech je specifický tím, že hodnotí kvalitu života na úrovni obcí. Stojí na 29 kompozitních indexech složených ze 70 datových sad a celkové hodnocení vychází z normalizovaného relativního srovnání všech 206 obcí s rozšířenou působností.
Data jsou data, spokojenost je něco jiného
Hodnocení kvality života je robustní problém, který nelze vyřešit kupeckými počty ani individuálním názorem. Subjektivní hodnocení spokojenosti pohledem jednotlivého občana nemá s objektivním měřením kvality života mnoho společného. A je to tak dobře. Kdyby platilo obojí najednou, vysídlování hůře hodnocených měst by bylo daleko rychlejší a vedlo by ke složitým socioekonomickým problémům.
K čemu měření slouží
Hlavním úkolem politické reprezentace je obce rozvíjet. Tím se nerozumí jen natírání plotů a oprava chodníků, ale péče o celkovou prosperitu a atraktivitu obce. V krátké časové řadě si rozdílu všimne jen pozorný člověk, v dlouhé už ho vidí každý. Města prostě buď rostou, nebo klesají v porovnání s jinými. A pokud zastupitelé problémy v časových řadách vidí, mohou je řešit.
Díky víceleté historii indexu můžeme sledovat příběhy úspěšných měst. Vidíme, které obce jsou dlouhodobě v čele, které rostou absolutně i relativně, a můžeme analyzovat jejich strategie i nasazení starostů. Řada těchto příběhů je přenositelná. S delšími časovými řadami se navíc blížíme stavu, kdy půjde predikovat budoucí vývoj města, tedy odpovědět na otázku, jak bude vypadat za deset nebo dvacet let, pokud se nic zásadního nezmění.
Tři otázky nad žebříčkem
- Kde je vaše město v časové řadě, ne v jednom ročníku. Jednoroční výkyv nic neznamená, trend ano.
- Co dělají města, která rostou. Jejich politiky a strategie jsou z velké části přenositelné.
- Kterou příčinu můžete ovlivnit z komunální úrovně. Někdy stačí vlastní opatření, jindy je potřeba zvednout hlas a poukázat na historickou zátěž, kterou obec sama neodstraní.
Výjimečně se setkáváme se snahou měst z konce žebříčku data zpochybňovat, tedy fakticky zpochybňovat data ČSÚ, MPSV, MŠMT a dalších institucí. Energie věnovaná zakrývání reality by přitom byla daleko užitečnější v řešení příčin. Co můžeme změřit, můžeme i zlepšit.
Vede strategické projekty pro města a kraje. Specializuje se na strategické plánování, reformy veřejné správy a ekonomiku rozvoje území.
Newsletter