Anotace

Městská společnost VYTEZA provozuje ve Vyškově soustavu centrálního zásobování teplem a spravuje městský bytový fond. Její technici vyjíždějí denně po městě k opravám, odečtům a údržbě, tedy krátké trasy, návrat na základnu, předvídatelný denní nájezd. Pro elektrický pohon je to prakticky učebnicový provozní profil.

Společnost se ho proto rozhodla využít. Ne jednorázovým nákupem, ale řadou na sebe navazujících projektů. Tři už jsou ukončené, čtvrtý je v realizaci. Vozový park se tak proměňuje postupně, tempem, které unese rozpočet i provoz, a každá etapa staví na zkušenostech té předchozí. Tahle případová studie je o tom, proč se etapizace vyplácí víc než jednorázová akce.

Cíle projektu

Východiskem nebyla ambice mít elektromobily, ale několik provozních a strategických důvodů, které se sešly.

  • Obnova zastaralých vozidel. Vozový park bylo tak jako tak potřeba obměňovat. Otázka nezněla, zda nakoupit nová auta, ale jaká.
  • Provozní náklady. U vozidel s vysokým počtem krátkých jízd a nízkým denním nájezdem se rozdíl v nákladech na energii a údržbu projeví rychle a průběžně.
  •  Regulatorní výhled. Zákon o podpoře nízkoemisních vozidel ukládá veřejným zadavatelům pořizovat určitý podíl vozidel s alternativním pohonem. Kdo s obměnou začne včas, plní požadavek přirozeně; kdo čeká, řeší ho pod tlakem.
  • Vlastní energetika. Společnost, která ve městě vyrábí a rozvádí energii, má logický důvod přemýšlet o vlastní spotřebě a o dobíjecí infrastruktuře jako o součásti svého hospodářství, ne jako o cizím tématu.

Z toho vyplynul cíl, který je dlouhodobý svou povahou: převést vozový park na elektrický pohon v etapách, souběžně budovat dobíjecí body a průběžně využívat dotační výzvy, které jsou pro tento účel otevřené.

Naše role

Naší rolí bylo proměnit tento záměr v sérii úspěšných žádostí a udržet ji v chodu napříč několika lety a několika výzvami.

Konkrétně to znamenalo hlídat časování. Výzvy Národního programu Životní prostředí zaměřené na nákup vozidel s alternativním pohonem se otevírají a zavírají, alokace se vyčerpávají a podmínky se mezi jednotlivými výzvami mění. Sledovali jsme, kdy má smysl podat další etapu, jaké kategorie vozidel jsou v danou chvíli podporované a s jakou sazbou. Výzva financovaná z Národního plánu obnovy například nabízela až 300 tisíc korun na osobní elektromobil, až 500 tisíc na nákladní elektrovozidlo do 3,5 tuny a 30 tisíc na chytrou dobíjecí stanici, tedy parametry, které přímo ovlivňují, jaká vozidla se do etapy zařadí.

Dále to znamenalo připravit a podat samotné žádosti se všemi přílohami, doprovodit je až k vydání rozhodnutí a následně administrovat realizaci, tedy doložení nákupu, žádost o platbu, monitorovací zprávy a udržitelnost. U tří dokončených projektů je tento cyklus uzavřený, u čtvrtého probíhá.

A konečně to znamenalo dívat se na jednotlivé žádosti jako na jeden celek. Každá etapa je formálně samostatný projekt, ale dohromady tvoří obnovu jednoho vozového parku. To se projevuje v drobnostech, které bývají zdrojem potíží. Jde o to, aby se dobíjecí body pořizovaly v tempu odpovídajícím počtu vozidel, aby se doby udržitelnosti nekřížily nešikovně s plánovaným vyřazováním starších vozů a aby čerpání podpory nenaráželo na limity, které se počítají za subjekt, nikoli za projekt.

Nejnovější projekt míří na vozidla kategorie N1, tedy na užitkovou techniku, kterou společnost potřebuje pro terénní práce. Je logickým pokračováním. První etapy pokryly osobní vozidla, teď přichází na řadu segment, který je technicky náročnější a kde nabídka trhu dozrála později.

„Elektromobilita pro nás nebyla jednorázové rozhodnutí, ale směr, ke kterému jsme se přihlásili a který od té doby naplňujeme krok za krokem. Vozový park nejde vyměnit ze dne na den, a upřímně, ani by to nebylo rozumné. Postupujeme po etapách, každou si vyhodnotíme a do další jdeme poučenější. Právě proto jsme dnes u čtvrtého projektu a ne u prvního." Ing. Michal Koutník, Ph.D., prokurista společnosti VYTEZA, s.r.o.

Závěr

Čtyři projekty za sebou nejsou náhoda ani štěstí na výzvy. Jsou výsledkem rozhodnutí, které padlo na začátku, tedy obnovovat vozový park cíleně jedním směrem a držet se ho i v letech, kdy zrovna není o čem informovat.

Tenhle přístup má tři praktické výhody. Rozkládá investici do let, takže nezatíží jediný rozpočet. Snižuje riziko, protože každá etapa je malá dost na to, aby se z ní dalo poučit, a velká dost na to, aby něco změnila. A vytváří připravenost, protože když se otevře výzva, společnost nezačíná úvahou, zda do toho jít, ale rovnou tím, které vozy jsou na řadě.

Vyškovská VYTEZA tím zároveň ukazuje něco o roli městských společností. Nejsou jen provozovateli sítí a správci majetku, jsou to subjekty, které mohou strategické cíle města naplňovat v každodenním provozu, aniž by k tomu potřebovaly zvláštní projekt nebo kampaň. Stačí, když každou obměnu techniky provedou o něco lépe než minule.

Pátá etapa bude mít stejnou logiku jako ty předchozí – a právě to je na tom podstatné.